Doom

Doom, hra ktorá znamenala prevrat v 3D. Priniesla veľa krvi a veľa cenzúry v niektorých štátoch. Ale, to čo Dooma vynieslo medzi elitu bol multiplayer, ktorý sa hráva dodnes.

Doom? Vzpomíná si ještě někdo na tuto dnes již legendární hru? Existují klany, jenž ho hrají v multiplayeru a soutěží i v singleplayeru. Doom dnes hrají jen profíci,ale když vyšel tak to byla hra, jenž zavedla nová pravidla žánru FPS. Každý snad hrál někdy Wolfensteina 3D, nebo Spear of Destiny. V obou již zmíněných hrách jste stříleli nácky. Ve hře jste se postupně dostávali skrz různá bludiště, kde se chodilo jen v jedné rovině a přechod mezi levely tvořil výtah.

Starej dobrej brokovnici sa nevyrovná nič.

V Doomu jste poprvé mohli vyjít do schodů a podobně, a to byl hlavní pokrok oproti výše zmíněným hrám. Graficky je Doom na celkem dobré grafické úrovni, rozhodně lepší než ve výše jmenovaných hrách. Rovněž arzenál zbraní se celkem solidně rozrostl, tak nepřátel je zde podstatně více druhů a jsou celkem vychytralí. Na konci každé epizody se navíc setkáme se speciálními monstry, jenž zdolá jen velmi zkušený hráč. Děj hry je takový, že probíháte mimozemské základny a snažíte se ukázat všem monstrům, kdo je tady pánem. Doom má rovněž atmosféru, jenž by se dala krájet. Ta atmosféra spočívá v tom, že jste přitahováni ke svým počítačům, strnulí očekáváním, co vás čeká za dalším rohem.

Doom nevypráví téměř žádný příběh, jak jste byl jako neposlušný voják odvelen na Mars, kde se otevřela brána do pekla a z ní začaly vylézat různé pekelné zrůdy, jenž se tvoji přátelé ve zbrani pokusili vystřílet. Bohužel se zbláznili, takže někteří půjdou proti vám, a další nacházíte mrtvé. Tvoji přátelé si vzali s sebou všechny zbraně a ty se postavíš se svou věrnou pistolí vstříc zkáze.

Pila v akcii.

Procházím chodbou a vidím skupinku Impů a již má oblíbená brokovnice masakruje nejblíže stojící. Cítím se již nohem lépe. Vezmu si kartu, jenž slouží na otevírání zamčených dveří. Přede mnou se zjevil obávaný Cyberdémon a brokovnice má zase práci. Zase mě dostali…
 
Autor: Toni Capriani

Pridaj odkaz

Name (required)

Mail (will not be published) (required)

CAPTCHA Code